Informací, příspěvků a videí je tolik, že mají sílu člověka vtáhnout jako do tunelu. Možná jste to byli vy sami, nebo znáte někoho z blízkých, kdo se v prvních dnech války nemohl odlepit od mobilu. V takové chvíli nejspíš převládal strach, úzkost, stres. Kontakt se zbytkem vašeho světa mizel a dotyčný byl fixovaný na jeden bod – jako v tunelu.
Jdeme z extrému do extrému
V rychlém sledu se pak začaly objevovat přesně opačná doporučení, aby lidé televizi vypnuli a mobil nejlépe úplně odložili. Aby se věnovali svým životům. Ano, myšlenka je to výborná, ale izolace od sociálních sítí a médií je extrém podobně jako být k mobilu přilepený od rána do večera (a někdo i v noci).
Nedivím se, že v současné době vznikají extrémy. Vždyť válka je extrémní věc a extrémy přináší. Tato válka navíc začala útokem, který nerespektoval hranice a doposud se v ní překračují meze, jejichž překročení jsme si nejspíš nedokázali ani představit.
Překračování hranic a mezí se pak může odehrávat i v našich životech. Například i tím, že kvůli sledování sociálních médií jdeme později spát, nerespektujeme čas na odpočinek, s někým se škaredě pohádáme, ačkoli by se nám to jindy nestalo.
Válka začala útokem, který nerespektoval hranice a překračují se v ní meze, jejichž překročení jsme si nedokázali představit.
A proto bych vznikající extrémy zkoušel nahradit přiměřeností. Přiměřeným sledováním zpráv a profilů informujících o válce. A přiměřeným odpočinkem a časem věnovaným pouze sobě, svým radostem a svým blízkým. Klidně bych se při tom opřel o pevné hranice a pravidla – přesně stanovený čas nebo vymezení místa, kam informace o válce patří a kam už nepatří.
Zkusme extrémy nahradit přiměřeností
K přiměřenosti (což je mimochodem jedno z mých životních kréd) a hranicím byl připojil ještě uvědomění. Když už trávím čas na sociálních sítích, přijde mi důležité uvědomovat si, jak se u toho cítím. Jak se u toho má moje tělo, jaké vysílá signály? Co na síti přesně dělám? Jak dlouho už na ni jsem? K čemu mi to teď slouží? Uvědomění dává možnost volby. A možná si po lepším uvědomění zvolíme mobil právě teď odložit. Jako právě teď, když čtete tuto větu.
Aby byla sociální média dobrým sluhou, nikoli zlým pánem. Pokud ale čtete dál, jako psycholog i jako člověk připojím ještě jednu myšlenku. Víc než kdy dřív, buďme k sobě i k druhým laskaví. Vyvažme laskavostí hrůzy a krutosti války. Laskavě si dopřejme úlevu, dovolme si zvláštnosti, laskavě respektujme odlišnosti.
