Autogramiády jsem chtěla uskutečnit na hodně místech. Je to pro mě důležitá akce. Potkávání a povídání si s mými sledujícími je úžasná zpětná vazba a vážím si každého, kdo přijde. Na Facebooku jsem udělala průzkum, do jakých měst bych měla dorazit a tak z toho přirozeně vyplynulo 14 měst. Teď už mi jen zbývalo vybrat kavárny / bistra, kam s knížkami přijedu. Obepsala jsem tedy místa, která mi moji sledující doporučili.
Bylo zajímavé sledovat různé přístupy podniků. Někteří byli dojatí a měli radost, jiní překypovali sebevědomím a komunikovali se mnou, jako bych je otravovala. Přitom na každé místo mělo dorazit mezi 50 a 300 lidmi, jak vyplývalo z facebookového průzkumu. Nakonec jsem se tedy dohodla se všemi. Ve většině podniků i souhlasili, že na ten den připraví sladké a slané recepty z kuchařky, které budou prodávat.
S křtem to bylo trošku horší. Křest knížky je něco, co k ní neoddělitelně patří. Říká se, že by se kniha měla pořádně pokřtít, aby se dobře prodávala. Našla jsem si místo pro křest – krásné bistro s venkovní terasou. Chtěla jsem uvařit a upéct občerstvení z nové kuchařky, aby ho hosté rovnou ochutnali. Problém byl v tom, že jsem se natolik vydala z peněz za tisk kuchařky, až jsem neměla ani na nákup.
Křest byl 2. září a já jsem netrpělivě čekala, až 1. září Martinovi cinkne výplata a já budu moct vyrazit do Makra na nákup.
No, bylo to vážně těžké, v srpnu nám nezbylo doslova ani na zaplacení elektřiny. A tak jsem nakoupila a uvařila. Prvního září do skladu přivezli kuchařky a křest mohl začít. Pozvala jsem své kolegyně blogerky a novinářky, rodinu, nejbližší kamarády a všichni jsme se společně dojmuli nad mým proslovem, který se týkal nemocné kočičky, ale také mojí maminky, která byla jen pár dní puštěná z nemocnice a plně vyléčená. Bylo to krásný a dojemný.
Po křtu jsme vyrazili na autogramiády, a právě tam jsme už vytušili, že kuchařka bude mít úspěch. Přišlo kolem tisícovky lidí a my jsme byli naprosto dojatí. Ten pocit po tak velkém pracovním vypětí byl nepopsatelně krásný a ulevující. Vidět mé sledující, poslouchat jejich příběhy a vlastně rovnou od nich mít zpětnou vazbu je něco, co se mi pokaždé zapíše do srdce. Po spuštění e-shopu jsme byli v šoku, kolik dalších objednávek přišlo. Byla jsem tak šťastná, že se moje recepty líbí.
Instagram se okamžitě začal plnit fotkami již uvařených jídel z knížky, dostalo se ke mně tolik pozitivních recenzí, až jsem z toho vzrušení nemohla spát. Do půl roku jsem měla vyprodáno a řešila jsem nejen dotisk, ale také druhou kuchařku. V té už účinkovalo naše koťátko Miňonka. Mindička nás totiž měsíc po spuštění prodeje navždy opustila.
Nikdy jí nepřestanu být vděčná. Jen díky ní jsem se rozhodla, že vydám kuchařku a jen díky ní jsem zjistila, že je to něco, co mě neskutečně naplňuje.
Kdyby neumírala, nikdy bych do tak velkého finančního risku nešla. Byla to moje první kočka a ukázala mi můj životní směr. A já jí za to moc děkuju. Dnes už mám na kontě 4 kuchařky, které se těší velkému úspěchu a já se těším na každou další.
