Jako malý kluk jsem se chtěl stát automobilovým závodníkem a posléze hokejistou. S přibývajícím věkem a přechodem do kategorie náctiletých se mým vysněným povoláním stal novinář a spisovatel. Když se na svoje profesní sny podívám kritickým dospělým okem, soudím, že jednou z mých motivací bylo psaným slovem ovlivňovat lidi. Jejich emoce, jejich názory či postoje. Dalo by se říci, že jsem chtěl být influencer?
Výzkumná agentura Morning Consult v roce 2019 zveřejnila průzkum, podle kterého chce 86 % dospívajících Američanů vydělávat pomocí reklamy na svých sociálních sítích. Kromě toho 12 % těchto mladých Američanů se dokonce už influencerem cítí být. Jiný britský výzkum zjišťoval preference ohledně budoucího povolání u dětí ve věku 11-16 let. Na druhé a třetí pozici se umístili influencer a youtuber (zvítězilo povolání doktora a přiznejme si, to také není „bez vlivu“).
Podle nahodile zaznamenaných anket v médiích se domnívám, že čeští teenageři na tom s vysněnými profesemi nebudou jinak. Instagramový profil @mamzajemospolupraci je navíc hořkým důkazem, že se u mnohých z nich nejedná o příjemné snění, nýbrž o těžkou iluzi. Podle některých příspěvků z tohoto profilu vzniká dojem, že rolí influencera se v Česku ohání každý druhý, kdo má Instagram.
Dokonce i když jsem o několik let později pracoval jako redaktor na plný úvazek, byl jsem s identitou novináře opatrný. A podobným způsobem jsem zdrženlivý i dnes, když mě někdo osloví jako influencera jen pro určitý počet sledujících na Instagramu.
Profese a identita s ní spojená není rychlokvaška. Na druhou stranu určitá míra iluze, zmatených rozhodnutí a chaotického hledání identity k věku dospívání patří. Jedna z ikon psychologie Erik Erikson ve svém modelu vývoje osobnosti určil, že „hledání vlastní identity v konfliktu s nejistotou ohledně své role mezi lidmi“ probíhá mezi 12. a 19. rokem člověka. Já osobně bych na základě mých zkušeností z praxe tuto etapu prodloužil někdy až ke 25. roku života.
Tak dejme samozvaným influencerům ještě trochu času…