Ty jsi takovým ne úplně běžným foodblogerem. I přesto, že u tebe najdeme spoustu báječných receptů, tak se primárně věnuješ osvětě o potravinách. Co vedlo k tomu, že jsi se rozhodla jít na svém profilu touto cestou?
Podle mě obojí dává smysl, když to funguje dohromady, protože je spousta lidí, kteří vytváří skvělé recepty. Jenže já tím, že jsem vystudovala výživu a technologie potravin, se dívám nejen na finální chuť receptu, ale také na to, co do něj dávám. Už když jídlo skládám, tak podvědomě přemýšlím nad tím, co třeba použít za olej, aby nevznikaly při tepelné úpravě nějaké škodlivé látky a podobně.
Takže když už dělám recepty, snažím se je napasovat na svoje vzdělání tak, aby fungovaly jak po nutriční stránce, tak po té kvalitativní. Prostě aby byl plnohodnotný ve všech směrech. A upřímně jsem hlavně chtěla lidi trošku vzdělat, protože si myslím, že v dnešním světě plném rychlých médií a sociálních sítí je dostupné hrozně velké množství informací, ke kterým se neustále někdo vyjadřuje a hrozně rychle se šíří, takže je potřeba se v nich vyznat.
Pamatuješ si nějaký zlomový moment, při kterém jsi si řekla, že začneš brát svůj profil fakt vážně?
Já jsem to asi od začátku brala vážně. Tím, že jsem se už od začátku zaměřovala na to, že jsem lidi vzdělávala, vyvracela různé mýty a snažila jsem se jim ukazovat, jak si potraviny vybírat, tak už i ta hrstka lidí mě brala vážně a poslouchala moje rady.
Začali mě brát jako odborníka, protože mě sledovali, aby se něco naučili, a tím pádem jsem k tomu Instagramu přistupovala zodpovědně už když jsem měla asi 1 500 followerů.
Pak jsem si říkala, že když už mám 10 000, tak to neporoste. Že je to taková ta vrchní hranice možných sledujících, které ten můj obsah může bavit. Přeci jen dělám seriózní věci, nemám výkřik do tmy ohledně zázračných diet a obhajuji normální stravování. No a najednou jich mám skoro 80 tisíc a říkám si, že je vlastně skvělé, že to tolik lidí zajímá.
Já jsem tě myslím začala sledovat někdy na 30 tisících sledujících, což je podle mě tak rok zpátky.
Je pravda, že loni se to hodně překlopilo a z těch 30 tisíc jsem se poměrně rychle dostala na těch 80. Což asi bylo i vydáním mé knížky.
Tvůj obsah ale určitě vyžaduje hodně přípravy. Neustále totiž sdílíš informace o složení, porovnáváš produkty nebo vysvětluješ, proč je zbytečné démonizovat potraviny. Jak dlouho ti trvá, než zpracuješ jedno téma tak, abys s ním byla spokojená a pustila ho ven?
Je to strašně náročné. Vlastně i dělání spoluprací je náročné, protože se jim snažím dát nějakou přidanou hodnotu. Vždycky říkám značkám, že se prostě nevyfotím s nanukem u bazénu a nepostnu to, protože chci, aby můj obsah něco předával.
Co se ale týče běžných postů, ve kterých ukazuji třeba průřez rostlinnými jogurty na trhu nebo čímkoliv jiným, tak to mi zabere tak 4 až 5 hodin. Musím si vlastně projít ty jogurty, podívat se na jejich složení a porovnat ho na více místech, jestli je správně. Pak si musím vše postahovat, podívat se na jednotlivé nutriční hodnoty, vymyslet text, porovnat produkty a třeba trojčlenkou přepočítat hodnoty na velikost produktu, protože se většinou uvádějí na 100 gramů. Chci, aby byl obsah pro mé sledující co nejsrozumitelnější a nemuseli se ztrácet v číslech. Takže připravit takový příspěvek mi zabere asi půl dne.
A máš ve svém týdnu vyhrazený nějaký den, kdy se věnuješ jenom přípravě příspěvků?
Moc bych chtěla, ale dělám to většinou za pochodu během dne. Jelikož pracuji na plný úvazek, tak hledám každou volnou chvilku na přípravu obsahu. Takže si najdu nějaké drobné informace třeba v pauze na oběd, pak něco udělám v tramvaji, případně v noci u počítače dokud se mi nechce spát. Někdy si i o hodinu přivstanu, abych si stihla něco připravit než jdu do práce. A samozřejmě nemám víkendy, takže moje rodina mě posledních pár let moc nezná. Vždycky jim říkám, že už to za rok skončí, že jen dopíšu knížku, dodělám nějaký projekt a tak. Ale podle mě jim to říkám už posledních pět let (smích).
Koukala jsem, že kromě toho, že skvěle rozumíš potravinám i krásně fotíš. Inspiruješ se nějakým profilem nebo na to máš „prostě oko“?
Já jsem začínala fotit na telefon ještě v dobách, kdy ty fotky z mobilů nebyly nic moc. Můj muž, který je kameraman, mi pak dal do ruky foťák s tím, že se mi to možná někdy bude hodit, ať se to naučím. Hrozně jsem se u toho teda vztekala – snažila jsem se to naučit a vychytat si, co mi vyhovuje. Takže jsem takový samouk, ale mám obrovské štěstí v tom, že mám za zády člověka, který to umí a dokáže mi poradit. Ale protože je málokdy doma, musela jsem se dost věcí fakt naučit sama.
Navíc mám přirozené estetické cítění, takže se mi stává, že něco vyfotím a nevím, proč to tak dobře funguje – prostě se mi to líbí. A můj muž mi pak vysvětlí, že ta fotka funguje proto, že mám světlo z tohohle směru, tady mám prostor a tak. Teď už si toho všímám, ale dřív jsem to prostě vyfotila a když se mi to líbilo, tak jsem moc nevěděla proč (smích). Ale všem, co se chtějí naučit fotit, bych doporučila jít na nějaký kurz. Ty odborné oči ze začátku hodně pomůžou.
A fotíš si sama i fotky do knížky?
Ano, fotím si celou knížku sama, včetně obálky, přechodových fotek a všeho ostatního. Mám vždycky jen jeden den s fotografkou, kde nafotíme třeba deset fotek, kde jsem já. Takové ty fotky autora, se mnou a s jídlem a tak. Ale jinak si všechno fotím sama, proto taky ta knížka trvá vždycky tak dlouho, protože musím všechno napsat, uvařit a nafotit.
Ty jsi vydala i knihu o jídle, která neobsahuje jenom recepty, ale i různé užitečné informace o potravinách a látkách v nich obsažených. A aktuálně finalizuješ svou druhou knížku. O čem bude a kdy se na ni můžeme těšit?
Měla by vyjít v říjnu a bude v edici s první knížkou. Bude tedy vizuálně i tematicky podobná, protože to téma je už takové „moje“ a myslím, že jsem ho ještě nevyčerpala. První kniha se jmenovala Jediná kniha o jídle, kterou potřebujete a je v ní úplný základ, který by měl znát každý, bez ohledu na to, jestli ho jídlo zajímá nebo ne. Myslím si, že by se tohle mělo učit i ve školách.
A ta druhá to rozvíjí a bude se jmenovat Výživná kniha o jídle, což znamená že bude výživnější, tlustší a bude trošku podrobnější – snažila jsem se víc zaměřit na suroviny a udělat dlouhého průvodce galaxií surovin, který jim bude vždy při ruce, ať už půjdou na nákup, budou chtít přeskládat ledničku nebo celkově zlepšit hygienu v kuchyni. Bude ale pořád stejně zábavná, protože napsat učebnici, kterou si lidé rádi čtou po večerech a čtou si ji i po zkouškovém období, to mi přijde prostě super. Vnímám to jako velký úspěch, že se lidé těší, až dodělají zkouškové období, aby si mohli přečíst mojí učebnici o jídle (smích). Z toho mám fakt hroznou radost.
Určitě se často setkáváš s různými hubnoucími trendy, které se na sociálních sítích šíří rychlostí světla. Viděla jsem, že se je i často snažíš vyvracet. Co podle tebe vede lidi k tomu jim bezmezně věřit? A je těžké jim pak třeba vysvětlit, že to vlastně nefunguje?
Myslím, že lidé mají pocit, že normální jídlo nefunguje a hledají něco, co bude jiné, výjimečné a naruší tu každodenní rutinu, kterou aktuálně mají, díky čemuž změní svůj životní styl. A hlavně, když to funguje těm herečkám nebo influencerkám se statisíci followery, tak to přece musí fungovat i jim, když to doporučují.
U nás je velký problém v tom, že lidé zaměňují kompetentnost v oboru s počtem followerů na profilu. Mají pocit, že slavní lidé s hodně followery mají pravdu a měli by jim tedy bezmezně věřit.
Snažím se pak lidem vysvětlit, že také sleduji hodně známých osobností, ale ve všem by je měli brát spíše jako inspiraci. Neměli by se ale řídit jejich radami co se výživy týče, protože to je obor, který úzce souvisí se zdravím a zdravotnictvím a měli by v něm věřit vystudovaným odborníkům.
Ale musím říct, že moji sledující mi věří. Dokonce mi posílají videa a screenshoty zázračných diet influencerů a chtějí ode mě vědět, jestli si správně myslí, že to je špatně. Takže pak mají radost, že jim to třeba potvrdím. Na základě toho, co mi pošlou moji sledující, dokonce dělám i příspěvky. Takže pokud vysvětluju něco, co někdo někde zveřejnil, tak je to vždycky proto, že mi to někdo poslal.
No a můžou mít tyhle trendy katastrofální následky pro tělo, nebo to jsou spíš takové ty „neškodné blbosti“?
Jak které. Třeba když si vezmeme vodu s citronem, tak pokud ji budu pít každé ráno několik let, budu mít pocit, že to funguje a budu si na to čistit zuby, taky si zničím zubní sklovinu. Citron mi ji totiž naleptá a já si to pak ještě rozedřu zubním kartáčkem. Takže skončím s rozežranou sklovinou, což podle mě je katastrofální následek pro tělo.
Obecně ale co se diet týče, tak hrozí, že se budeme celý život točit v takovém hubnoucím kruhu, což může mít nejen negativní psychické následky, ale i fyzické, protože jídlo z dlouhodobého hlediska ovlivňuje zdraví. Pokud se budu dlouhodobě špatně stravovat, vynechávat celé skupiny potravin nebo hladovět, budou mi chybět některé důležité látky a sice se to neprojeví hned, ale třeba až za 10 let.
Kdybys mohla dát svým sledujícím jednu jedinou radu, co se jídla týče, která by to byla?
Když uslyšíte nějakou zaručenou radu, dietu nebo jakékoliv doporučení, vždycky se podívejte, kdo vám ho říká a jestli má kompetenci k tomu, aby v tomhle oboru radil. Tím si myslím, že se jde vyhnout úplně všem nesmyslům, protože je tímhle způsobem odfiltrují.
A nakonec to trochu odlehčíme. Máš nějaké guilty pleasure, kterého by ses nebyla schopná vzdát?
Asi bych se nechtěla vzdát kynutých koláčů s velkou vrstvou náplně a k tomu kafe. To mi vždycky zlepší den. Ale asi největší guilty pleasure, ke kterému se přiznávám třeba i na diskuzích a tak, jsou anglické rohlíky. Musí mít ale křupavou slaninu a nahoře musí být hodně toho rozteklého sýru. Když občas hodně nestíhám, tak si ho dám a fakt s chutí si ho užiju.
